Dvakrát hurá. Už se nebude platit povinný třicetikorunový poplatek za každičký lék, který doktor napíše na recept. Vládní koalice dospěla k moudrému rozhodnutí. Třikrát hurá zvolám až tehdy, bude-li zavržen i poplatek za recept jako takový.

Tohle dítko se ze všech poplatků otci Julínkovi povedlo nejméně. Byl to, tedy stále je, takový... no zkrátka opruz.

Spoluúčast pacientů neboli nějaká ta platba u lékaře v hotovosti vedle zdravotního pojištění je správná věc. Kvalitní zdravotnictví „zdarma“ je jen krásná (a hluboko zakořeněná) iluze, a navíc, co je zadarmo, toho si lidé neváží. Toho zneužívají, tím plýtvají.

Ale kdy jste šli naposledy do lékárny a nenechali tam ani korunu? A teď nemyslím ten třicetikorunový poplatek, o němž jste stejně většinou neměli ani tušení, protože byl smíchán s všelijakými dalšími doplatky, které se za většinu léků dávno platí.

Doplatky, poplatky, chaos nad chaos.

Píši tento protest trochu ze sobeckých důvodů: ač jsem zastánkyně rozumné míry připlácení, poplatky za recept neumím v diskusi obhájit. Píše mi například důchodkyně paní Nováková. Nevadí jí platit u lékaře, už dokonce pár lidí přesvědčila, že to tak má být, ale v lékárně – za vyndání medicíny z regálu? Nebo za co? A pro koho? Nechtějte to, paní Nováková, vědět. Pro lékárníka to z větší části není. To se udělá taková účetní operace, v níž se část POplatku odečte od DOplatku. Pokud vás to zajímá (což vám moc nedoporučuji), vypočítává se takto: 30 x {0,25 x (arctg (CV/50-2,5) + 1,6)}. Smysl této transakce nechápou ani mnozí odborníci, natož pacienti, ale smysl je zřejmě ten, aby poplatek pacienta tolik nebolel.

Však on také stejně nejvíc cítí právě ty doplatky. Tedy rozdíl mezi cenou léku a tím, co zaplatí pojišťovna. Pojišťovny platí méně a méně, takže doplatky rostou, přestože nás různí politici a ministerští úředníci rádi přesvědčují o opaku. Píše mi o tom pro změnu pan Mojžíš. Za lék Vasexten doplácel loni 225 korun, letos v téže lékárně už 338 korun. K čemu a za co třicet korun regulačního poplatku? Koho a co reguluje?

Je pravda, že poplatky nějaký efekt měly. Téměř zmizelo předepisování levnějších léků – acylpyrinů či paralenů. Lidé si je začali radši kupovat sami, než by courali k lékaři, zaplatili za návštěvu a ještě za recept. Nově už však bude paralen a spol. za hotové povinně. Další argument pro zbytečnost poplatku.

Nový ministr zdravotnictví ví, že poplatek za recept už valný smysl nemá. Až na jeden: každá koruna prý dobrá. Co koruna, půlmiliardu to dělá a zdravotnictví ji potřebuje.

No nevím, zda tenhle argument obhájí před paní Novákovou a panem Mojžíšem.

Utíká-li třicet miliard všelijakými černými dírami (zbytečným utrácením, korupcí, neprůhlednými zakázkami, zkrátka nepořádkem), proč má resort sanovat jen pacient?

Poplatky musí být jasné a obhajitelné, zkrátka srozumitelné jako facka. Jinak hrozí, že budeme podobně jako v bankách vyhlašovat soutěž o ty nejabsurdnější.

ZDROJ