Hudební virtuoz Václav Hudeček je patronem letošního Dne lékáren, který se koná dnes 17.6.2010. Uveřejňujeme rozhovor, který poskytl k této příležitosti.
Otázky pro Mistra Václava Hudečka:
Máte ještě stále své housličky, na které jste kdysi nechtěl cvičit? Jak dlouho jste na ně hrál?
Samozřejmě, je to nástroj rozměrů ¼ celých houslí z „národního podniku Cremona“ z Lubů u Chebu a stály v roce 1957, kdy jsem je dostal od Ježíška 150 Kč. Myslím, že jsem je asi po roce vyměnil za rozměr ½ .
Jste žákem Davida Oistracha, jednoho z nejslavnějších houslistů 20. století. Jakou nejdůležitější myšlenku nebo zásadu jste si ze setkávání s touto úžasnou osobností odnesl pro své vlastní umělecké působení?
David Oistrach byl naprosto mimořádná bytost. Přestože byl po celém světě už za svého považován za legendu, zachoval si nesmírnou skromnost a pokoru. Myslím si, že jeho vliv kromě odborných rad týkajících se hudby byl právě v jeho lidskosti a „normálnosti“. V životě jsem se setkal se stovkami významných lidí z různých oborů lidské činnosti, ale jemu podobných mezi nimi moc nebylo.
Je nutné sžívat se určitý čas s novým nástrojem, nebo to houslový virtuóz nepotřebuje?
Housle jsou jako živý organismus. Přesto, že mají dnes standardní rozměr, zdánlivě byste si mohli říct, že se dá nástroj střídat jako košile. Není tomu tak. Abyste z houslí dostali všechny barvy zvuku a dynamiky, musíte si s nimi porozumět, sžít se s nimi. Nástrojová „promiskuita“, je pouze pro ty, kteří to s houslovou hrou nemyslí příliš vážně.
Neměl jste někdy chuť zkusit zahrát si na elektrické housle?
Vzhledem k repertoáru, jaký hraji mně to neláká. Elektrické housle se hodí do hudby jazzové, nebo rockové a tu já nedělám.
Řadu let vedete v Luhačovicích mistrovské houslové kursy pro mimořádně nadané děti a studenty. Jak jste se k této činnosti dostal? Byla to vaše myšlenka, nebo jste k tomu přišel „jak slepý k houslím“?
Trochu jak ten „slepý“. Před 14 lety mně oslovil můj bývalý učitel z dětství , abych mu pomohl založit houslové kurzy. I když se mně do toho moc nechtělo, nějak jsem mu nedokázal říct ne. Nakonec on z toho „vycouval“ a já jsem se ocitl před dilematem zda skončit, či pokračovat. Vzhledem k tomu, že celá tato aktivita už začala docela dobře fungovat a moje žena navíc přišla s úžasným nápadem nejlepšího účastníka kurzů odměnit mistrovským nástrojem a vzít ho na koncertní turné, řekli jsme si, že by byla škoda nepokračovat. Navíc obrovský zájem mladých houslistů o tyto kurzy a hlavně mimořádně talentovaných studentů nám nedovolil vzdát se. Dnes máme „Akademii“ v Luhačovicích, která zahrnuje kromě houslových kurzů i mezinárodní hudební festival. Jsme vděčni za podporu, které se nám dostává jak od celého zlínského kraje, tak města, různých firem, podnikatelů, soukromých osob a posluchačů.
Váš krásný vztah k mladým lidem se projevuje také v tom, že spolupracujete s komorním orchestrem Barocco sempre giovane, jehož členy jsou právě úspěšní absolventi vaší letní Akademie. Výsledkem spolupráce je kromě jiného i cédéčko. Budete s tímto orchestrem hrát i v příštích letech?
Tento soubor, který založil prof. Josef Krečmer na konzervatoři v Pardubicích je vynikající. Parta mladých lidí, kteří milují muziku a je to nejen slyšet, ale je to na nich i vidět. Radost s nimi vystupovat. Určitě toho společně ještě mnoho uděláme.
Jakou šanci mají studenti Akademie múzických umění, že vás budou jednou moci považovat za svého pedagoga?
Víte, i „moji“ nejlepší absolventi, kteří jezdí opakovaně do Luhačovic mají především svoje pedagogy, kteří s nimi na AMU, nebo konzervatoři celou dobu studia pravidelně pracují. Takže je to hlavně jejich zásluha. Pokud jsem na nich zanechal nějaké stopy, tak jsem tomu rád a v několika případech jsem opravdu pyšný na to, že mohu říct, ten byl u mě na kurzech“.
Potkáváte se někdy na svých zahraničních turné s českými hudebníky, kteří tam trvale žijí a umělecky působí?
Velice často, protože skvělých českých muzikantů všech generací žije venku mnoho.
Máte v exotických zemích kromě koncertování čas také na poznávání například pamětihodností, krás přírody, nebo se obvykle co nejrychleji přesouváte na jinou štaci?
Víte, těch opravdu exotických zemí, jako je třeba v Africe či Asii (vyjma Japonska,a Koreje) jsem s houslemi moc nenavštívil. Ale stejně během turné moc času nezbývá. Doháníme to s manželkou na dovolené, to je vždy intenzivní odpočinek plný kulinářských a kulturních zážitků. Milujeme výtvarné umění a tak naše dovolená musí být vždy někde v blízkosti galerií a muzeí.
Kde a jak relaxujete?
Procházky v lese, plavání, četba a sledování dobrých filmů.
Pokud se někdy necítíte zdravotně nejlépe, máte to tak jako herci, že na pódiu – tváří v tvář posluchačům - na svůj neduh zapomenete?
Ne, že by člověk dokázal zapomenout, že má horečku a hraje třeba Brahmsův houslový koncert. Spíš se snažím předstírat, aby to na mně nebylo vidět, ale hlavně, aby to nebylo slyšet.
Řešíte své případné zdravotní problémy, zejména na cestách, pokaždé s lékařem, nebo se radíte v lékárně?
Moje žena má pár „svých“ lékárnic, tak jde někdy za nimi a je-li to vážnější, máme přátele lékaře, kteří se o naše schránky starají.
Považujete akce typu Den lékáren za přínosné?
Zdraví je nejdůležitější věc na světě. Lékaři a lékárníci by měli být velebeni. Samozřejmě, že farmaceutický průmysl je velký byznys, nicméně díky tomu fungujícímu byznysu máme i úžasné léky, které zachraňují lidské životy a jejichž vývoj stál miliardy. A proto si rozhodně zaslouží mít svůj den.